V pradávných dobách, kdy světy byly ještě mladé, se z hlubin prastarého lesa zrodila rasa známá jako Spriggani. Tyto bytosti, spjaté s přírodou samotnou, jsou ztělesněním její síly, hněvu i harmonie. Jejich těla jsou tvořena dřevem, liánami a živými rostlinami, a v jejich očích se zrcadlí prastaré vědění světa.
Spriggani vznikli jako ochránci lesů a divočiny, povoláni přírodou k obraně před těmi, kdo by chtěli zneužít její zdroje. Jsou neochvějní strážci rovnováhy, kteří sledují každý pohyb vetřelců ve svém teritoriu. Ačkoliv mohou na první pohled připomínat nehybné stromy či keře, když je příroda ohrožena, probouzejí se s ohromující silou. Jejich dřevěné končetiny se mění v nebezpečné zbraně a jejich kořeny dokážou prorůst a pohltit nepřítele, než si ten vůbec uvědomí, co se děje.
Tito prastaří ochránci neznají slitování vůči těm, kdo naruší posvátný klid lesa. Přesto nejsou jen nástrojem ničení – Spriggani jsou také léčitelé, kteří navrací rovnováhu tam, kde byla porušena. Pomáhají znovu růst zničeným hájům, obnovují proudy řek a tiší rány světa způsobené rukou lidí či jiných tvorů.
Spriggani však nejsou nesmrtelní. Když jeden z nich padne, jeho tělo se pomalu rozpadne a promění v úrodnou půdu, z níž povstane nový život. Tímto způsobem Spriggani naplňují cyklus přírody, který je základem jejich existence – růst, ochrana, pád a znovuzrození.
Pověsti o těchto bytostech se šíří mezi lidmi jako varování. Říká se, že ti, kdo bezmyšlenkovitě pokácí strom či spálí les, mohou probudit Spriggany a přivolat na sebe jejich neúprosný hněv. Přesto se najdou odvážlivci, kteří tvrdí, že ti, kdo přicházejí s úctou a pokorou, mohou získat jejich pomoc a požehnání.
